Krnovští hokejsté sehráli v sobotu oproti očekánání nadmíru težký zápas proti Rožnovu. Po první třetině dokonce prohrávali a nepodávali zrovna optimální výkon. Na jednoho hráče ve žlutém dresu se však mohli spolehnout. Brankář Antonín Mužík sice dostal v prvním dějství branku, pak ale svou svatyni začaroval a až do závěrečné sirény odolával všem nájezdům důrazného protivníka. Hlavně díky němu mohli krnovští slavit vítězství 3:1.

Jenomže pak přišel domácí středeční debakl se Studénkou 1:7. „ Ten zápas mě vrátil zpátky na zem ", usmál se Antonín Mužík. „ Bylo to hodně špatné. Sice celý tým nehrál dobře, dělali jsme chyby, ale já si taky některé góly vyčítám ", uvedl muž s dvojkou na zádech.

Střetnutí s Rožnovem, kdy chtěli Krnováci pokřtít vítězně nové dresy, však nadějnému brankáři vyšel. „ Dneska jsme věděli, že musíme vyhrát, takže do utkání se mi určitě nešlo lehce. Ze začátku mi ty puky hodně padaly z rukou. Pak když jsem si párkrát sáhl na kotouč a měl několik zákroků, tak jsem se uklidnil a chytalo se mi docela dobře ", popisoval své pocity Mužík.

Ve třinácté minutě dostali domácí úvodní gól, ale jak se nakonec ukázalo, taky poslední. „ V první třetině jsme nehráli moc dobře a soupeř nás za to potrestal. Toho gólu, co jsme dostali, je škoda. Šla na mě těžká střela, já jsme ji vyrazil bohužel vedle sebe. Ten puk tam tak poskakoval a naši obránci u něj byli pozdě. Dojíždějící hráč soupěře ho z úhlu dorazil do sítě ", objasnil situaci kolem inkasovaného gólu krnovský brankář.

Valaši se v následujícím průběhu zápasu mnohokrát dostali až před Mužíka, ale ten pokrýval nejen střely, ale i dorážky a držel svůj tým nad vodou i ve vyložených šancích soupeře. „ Docela se dařilo, ale několikrát mi pomohli naši beci, kteří pokrývali, co mohli. A taky jsem měl párkrát štěstí při vyražených kotoučích, že to soupeř nedorazil do branky. Puk hodně vyrážím, ještě jej neumím tak dobře podržet jako Roman Šlupina, který to umí parádně ", vysekl poklonu brankářské jedničce Krnova.

Jako nástupce Romana Šlupiny se ale hrdina utkání zatím necítí. „ To zatím určitě ne, čeká mě ještě hodně práce, musím se ještě hodně učit a hodně trénovat. Každopádně ale doufám, že můj čas jednou přijde ", uzavřel skromně Antonín Mužík.