Roman Šlupina se hokejem stále baví

r_slupina_hk_krnovMá za sebou pestrou a úspěšnou profesionální kariéru. Letos mu bude jednačtyřicet let a stále ještě rozdává hokejovou radost. Řeč je o velké opoře krnovského hokejového klubu brankáři Romanu Šlupinovi. Za dobu svého působení v HK Krnov si získal srdce místních fanoušků svými výbornými výkony na ledě a také přátelskou povahou.

Vaše hokejová kariéra je hodně spojená s Opavou. Jak vzpomínáte na své začátky?

V Opavě jsem se narodil a začal hrát hokej. V pěti letech jsem se poprvé postavil na brusle a od té doby jsem chtěl chytat. K hokeji mě přivedl můj otec, naučil mě první hokejové krůčky, chodil se mnou na tréninky a pořádně mi dával do těla. A že půjdu do branky, to jsem věděl hned na začátku. To mi učarovalo a byla to jediná možná volba. Ale jenom v hokeji. Když jsem hrával fotbal nebo hokejbal, to jsem se vždycky tlačil do útoku. Vždycky jsem v legraci říkal spoluhráčům: „Přihraj a pak už jenom zvedni ruce“. Mám to štěstí, že jakýkoliv sport jsem dělal, tak mi šel na nějaké úrovni. Ale hokej byl vždycky jasná jednička, ten mě zaujal a nepustil celý život.

Jak dlouho jste hrál v Opavě?

Působil jsem tam od počátku, prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi, vždycky se hrály nejvyšší soutěže, až do mužů. Působil jsem v Opavě až do pětadvaceti. Zažil jsem i extraligové období. To bylo moc fajn. Opava hrála po strašně dlouhé době nejvyšší soutěž mužů. Byla jenom škoda, že se nepodařila udržet, byla tady jenom dva roky. Zažil jsem ten postupový rok, když jsme vyhráli první ligu a do extraligy postoupili a pak jednu extraligovou sezonu. Sice jsem toho moc neodehrál, ale nějaké starty v nejvyšší soutěži jsme si připsal. I tak to byl krásný rok. Všechno se dělalo na profesionální úrovni. Bohužel došly peníze a následující rok se extraliga z Opavy stěhovala, ale u toho už jsem nebyl.

Po odchodu z mateřského klubu jste toho procestoval hodně a působil i v zahraničí.

Odešel jsem do Prostějova, pak do Brna a nakonec do Polska. Hrál jsem za Nowy Targ a dostal jsem se s ním až do finále polské nejvyšší soutěže. To jsme sice prohráli a skončili druzí, ale mám na to krásné vzpomínky. Po sezóně jsem odešel až na sever Polska do Gdańsku. S nimi jsem se dostal i do Švédska a zahrál si proti švédským klubům. Ale to trvalo jenom dva měsíce, nepohodli jsme se, naše představy se diametrálně lišily. Byl to osmý tým ligy a oproti naprosto profesionálnímu Nowemu Targu se tam všecko dělalo na koleně. Vrátil jsem se tedy zpátky do Česka a jediný volný tým byla Kadaň v první lize. Tam sem strávil rok a půl. Díky Kadani jsem se dostal i do extraligového Litvínova. Sice jenom na lavičku, ale i tak jsem tam prožil nějaké extraligové zápasy a hlavně tréninky mužstvem nejvyšší soutěže. Člověk tak získal další zkušenosti a seznámil se s jiným prostředím, určitě to byl přínos. Z Kadaně pak následoval návrat domů. Vrátil jsem se zpátky do Opavy. Jenomže se neudržela první liga, spadlo se a mužský hokej v Opavě na rok skončil. Ještě jsem odehrál sezonu v Uničově a pak ukončil profesionální kariéru. Dva roky jsem nechytal a věnoval se civilnímu zaměstnání. Otevřel jsem si restauraci a tu mám dodnes.

Jak jste se dostal do Krnova?

Přišli za mnou Jirka Hudečka s Jirkou Vavrečkou, jestli nechci jít k nim do Krnova. Ono se v té době nevědělo, jak to s krnovským hokejem vlastně bude. Tehdy to vzal pod křídla Roman Tichý, současný manažer, a začal v Krnově budovat tým. No, ono to bylo trošku složitější. Byl jsem tehdy hráčem Horního Benešova, tedy krnovského konkurenta v krajské lize, tam mi řekli, že budu dělat třetího brankáře. Abych dělal trojku a jezdil se na zápasy jen dívat, na to už jsem dost starý. Takže jsem nabídku Krnova uvítal, oni mě koupili a teď jsem za to strašně rád. Jsou tady výborní kluci, skvělá parta. Setkáváme se i mimo hokej, pořádáme různé společné akce.

Zkuste srovnat dřívější profesionální kariéru a teď když hrajete krajskou ligu a pracujete.

To je úplně něco jiného. Dřív jsem se kromě hokeje o nic nestaral, ale bylo to pořád o stresu. Vedení vždycky a kdekoliv chtělo, ať se vyhrává. A pokud se prohrávalo, bylo zle. Takže pořád ten stres. V Opavě pak ke konci už nebyly peníze, tím pádem ani hráčská kvalita a nakonec se spadlo. Teď za hokej sice peníze neberu, ale jezdím do Krnova rád. Jezdím si tam svým způsobem odpočinout, pobavit se. Ale samozřejmě každý zápas chci vyhrát, jinak bych tady nejezdil. To jediné se v podstatě nezměnilo, chuť vyhrávat. Je mi čtyřicet let a hokejem se bavím.

Co žene člověka ve čtyřiceti do toho, aby znovu oblékl výstroj, makal na trénincích a potil se v zápasech?

Jedna věc je ta, že se fakt hokejem bavím, odreaguju se od každodenní práce. Další motor je ten, že se mnou letos začala jezdit na zápasy moje patnáctiletá dcera. Už jsem byl na vážkách, jestli mám definitivně skončit nebo jestli ještě rok vydržím. Komické je, když třeba prohrajete 1:2, máte třicet pět zákroků a už nebyla síla zápas otočit, jak se stalo v Novém Jičíně. A ona po utkání přijde a zeptá se: „Taťko, co se stalo? Jak to, že jsi dostal dva góly?“ Teď nevíte, co odpovědět (směje se). Jste unavený, naštvaný, že se prohrálo, myslíte, že jste na ledě odevzdal maximum a teď tohle (znova se usmívá). Tak jsem si řekl, že minimálně rok budu kvůli ní ještě hrát.No a do toho přišel Roman Tichý, který chce Krnov dotlačit k postupu. A to je další velký motiv. Postoupit s Krnovem do druhé ligy a zahrát si proti Opavě.

Má krnovské mužstvo na postup?

Krnov má jeden z nejlepších týmů v krajské lize. To, že jsme skončili letos třetí, bych považoval za neúspěch. Myslím si, že jsme měli daleko na víc. Ti hráči tam na to jsou. Bohužel se nechytil začátek soutěže, nějakých deset kol. V tu dobu jsem nechytal, ale to kluky neomlouvá, měli vyhrávat i tak. Svou kvalitu má kádr i na to, aby vyhrál baráž. Samozřejmě při postupu by se musel tým doplnit. Rezervy jsou třeba v obraně. Každopádně fanoušci by si postup zasloužili.

Právě fanoušci jsou v Krnově výborní, chodí na vás ve velkém počtu.Takové návštěvy jaké máme my, se nikde jinde nevidí. Nezažil jsem je ani v Opavě. Když jsem hrál v Kadani a hrálo se s Chomutovem, což je derby, taky byly oba stadióny nacpané k prasknutí. A tady je to něco podobného. Kapacita stadionu je kolem tisíce lidí a na každý zápas je skoro plno. Navíc s námi fanoušci jezdí i ven. My máme v podstatě všude domácí prostředí. To je největší plus Krnova, skvělé publikum.

Krnov letos angažoval i mladého ambiciózního trenéra. Je velkým přínosem pro tým?

Poznal jsem dost trenérů, s některými jsem nevycházel, někteří to měli těžké se mnou. Jirka Žůrek slupina_romanto má hrozně těžké. Je to krajská liga, kluci chodí do práce. Ale je fakt, že na trénink chodí okolo dvaceti lidí, což je hodně. To nepřijde ani v Opavě a musí se doplňovat dorostem. A v Krnově se trénuje čtyřikrát týdně.  Přeju mu, aby se mu povedlo vytáhnout tým do druhé ligy, bude za ním vidět výsledek. Jeho kvalita se prokázala třeba v těžkých zápasech s Kopřivnicí nebo Horním Benešovem, což jsou týmy druholigové kvality. Prohrávalo se a on se musel rozhodnout, koho na ten led poslat v rozhodujících chvílích. Zápas se lámal a on na závěr poslal na led ty správné hráče a tím vlastně zápasy vyhrál. Bylo z toho důležitých šest bodů. Na tom se dá ukázat, jaký je to pro Krnov přínos. On je schopen do pár let trénovat v první lize i extralize. Jeho tréninky jsou hodně dobré. Pořád jsou všichni zapojení. Nestalo se, že by člověk přišel na jeho trénink a mrzl. Má to spád, člověk si zamaká.

V Kopřivnici se vám stala kuriózní věc s brankáři, zkuste to popsat.

No, to byla opravdu situace, kterou jsem ještě nezažil. Za stavu 2:2 jsem se v pětatřicáté minutě zranil a druhého brankáře jsme neměli. Do naší branky šla kopřivnická dvojka. Nechytal špatně, ale šel do zápasu nerozehřátý, navíc proti svým spoluhráčům, než se rozkoukal, dostal dva góly. Spoustu toho ale pochytal. Toho zápasu byla škoda. Měli jsme na to vyhrát, kdyby se to povedlo, pořadí na špici by se hodně promíchalo.

Jak je to s brankáři v Krnově? Kromě vás tam jsou dva mladíci.

Filip Kolbert i Tonda Mužík jsou mladí kluci. Snaží se, ale ještě nedozráli do toho správného věku. Všechno mají před sebou. Já jsem začal chytat pravidelně v pětadvaceti letech. Pravidelně znamená, že jsem za sezonu měl z padesáti čtyřicet pět zápasů odchytaných. Oni na sobě musí dřít. Mají to těžké, jsou to studenti, takže na prvním místě je škola. Musí být trpěliví a poctivě na sobě pracovat a ono to přijde. Musí dřít dvakrát tolik, když vidí na druhé straně čtyřicetiletého chlapa, tak si musí říct: „Starý fotr, toho musím vytlačit.“ Je fakt, že oproti nim mám daleko více zkušeností. A z těch dneska pořád čerpám. Už nepotřebuju tolik trénovat jako oni. V mých letech už gólman chytá hlavou, lépe přečte hráče. V krajské lize jsou hráči více čitelní než ve vyšších soutěžích. Filip Kolbert má dvaadvacet, takže za tři roky by už měl chytat pravidelně, ale bude muset chtít. Gólman je základ, dneska se hokej hraje odzadu, ať je to extraliga nebo jiná soutěž. Když máte dobrého gólmana, hrajete nahoře. Kluci mají výhodu v tom, že jim pomáhá Rosťa Haas, bývalý zkušený brankář a výborný trenér gólmanů. Měli by to, co jim řekne zkoušet na trénincích. Prostě poctivě makat na tréninku. Za dva roky mě vytlačí, já skončím, protože stejně musím jednou skončit a pak se na ně s radostí budu chodit dívat.

Co říkáte systému krajské ligy?

Systém mě letos zklamal. Nebylo play-off. Hokej hrajeme pro lidi a to nejhezčí je právě play-off. To je jiná soutěž. Jsou tam větší emoce, zápasy se hrají ve větším tempu a to ti lidi chtějí. A právě ve vyřazovacích bojích je vidět kvalita týmu. Další věc je ta, že se začíná v říjnu a končí už v únoru a hraje se dvakrát týdně. Je to amatérská soutěž, když všichni chodí do práce. Klidně se mohlo hrát jednou týdně, v pátek nebo o víkendu, hrálo by se déle a ještě play-off. Na hokejovém svazu by se měli zamyslet.

Angažoval jste se i ve fotbale. Jak to bylo ve Zlatníkách?

Trénoval jsem čtyři roky muže ve Zlatníkách, pak jsem dělal půl roku předsedu v Kylešovicích, ale tam jsme se nepohodli s trenérem, měli jsme rozdílné názory, tak jsem skončil. Tam je kvalitní trenér, ale to není jenom o trénování, ale také o shánění peněz. Ale na ty Zlatníky vzpomínám strašně rád, to byla paráda. S nimi jsem postoupil o dvě soutěže. Původně tam fotbal nestál za nic, kluci neměli disciplínu, zápasy jim byly úplně jedno. Já jsem to bral trochu z toho profi hlediska, jak jsem byl zvyklý. No a nakonec jsme našli společnou řeč a kluci začali hrát. A hráli výborně. Zvedly se nám návštěvy, chodilo tam šest set diváků. Bydleli jsme hned vedle hřiště, a když jsem měl v létě volno, tak jsem za ně hrál. A pak byli bez trenéra, tak mě přemluvili, abych to vzal. A zůstal jsem tam 4 roky. Dokonce o nás Česká televize natočila dokument. Byla to úplná náhoda, původně se mělo natáčet ve Světlé Hoře, ale ti to odřekli. Tak přišli za mnou, jestli mi to nevadí, že s námi půl roku bude jezdit kameraman a bude nás natáčet na hřišti, v šatně a vůbec všechno kolem fotbalu. Kluci byli ze začátku nervózní, ale pak si na to zvykli a už to brali normálně. Bylo to super období.

Každopádně na krnovský hokej asi nedáte dopustit.

V Krnově je výborná parta, je to založené na kamarádství, Za jeden provaz se lépe táhne. A právě kvůli té parte, divákům a vůbec hokejovému zázemí bych chtěl, aby hrál Krnov co nejvyšší soutěž. Když přišel do vedení Roman Tichý, je vidět, že se to postupně zvedá. On dělá různé akce pro děti, pro fanoušky, mantinely jsou polepené reklamami, to dřív nebylo. A jestli se mu podaří přivést do týmu čtyři pět nových hráčů, tak příští sezonu bychom mohli vyhrát. Ale zase na druhou stranu nevíme, kdo se ještě do kraje přihlásí. Mluví se o Porubě a ještě dalším týmu. Uvidíme. Pro vítězství a postup uděláme všichni maximum.

Hráčská kariéra:

1988-89 Slezan Opava (1.liga), 1989-90 VTJ Písek (1.liga), 1990-91 Mělník (2.liga), 1992-93 HC Strojsvit Krnov (2.liga), 1992-96 HC Slezan Opava (1.liga), 1996-97 HC Bohemex Trade Opava (extraliga), 1997-98 BHS Prostějov (1.liga), 1998-99 HC Kometa Brno (1.liga), 1999-00 HC Unex Uničov (2.liga), 2000-02 SK Kadaň (1.liga), 2002-05 HC Slezan Opava (1.liga), 2005-06 HC Uničov (2.liga), od sezóny 2006 - 07 HK Krnov (Krajská liga)

nákupy a sázkami přes reklamní bannery podpoříte krnovský hokej

Postavení Týmy Body
1 MHK SLOVAN ORLOVÁ 49
2 TJ HORNÍ BENEŠOV 37
3 HC UNIČOV 31
4 HK BANÍK KARVINÁ 28
5 HC STUDÉNKA 27
6 HC ROŽNOV 26
7 HC WOLVES Č. TĚŠÍN 24
8 HC FRÝDEK MÍSTEK 22
9 HC BOHUMÍN 19
10 HK KRNOV 7
  • 06-03-23
    Hokejový klub obdržel dotaci od města na rok 2023
    Spolek Hokejový klub Krnov obdržel neinvestiční, finanční dotaci od města Krnova na rok 2023 v rámci dotačního programu určeného pro seniorský sport v Krnově.
  • 06-11-22
    Vítězná premiéra mezi seniory
    Devatenáctiletý gólman Patrik Vítek, odchovanec Vítkovic, který minulou sezónu odchytal v opavské juniorce, si odbyl  premiéru mezi seniory v utkání KLM proti Frýdku Místku a premiéra to byla parádní.
  • 05-10-22
    Premiérové branky pro mladíky
    Ke svému prvnímu, mistrovskému utkání mezi seniory naskočil, krnovský odchovanec a věkem zatím junior, osmnáctiletý Oliver Hradil hrající současně Juniorskou ligu za Porubu.
  • 04-03-22
    Hokejový klub obdržel dotaci od města na rok 2022
    Spolek Hokejový klub Krnov obdržel neinvestiční, finanční dotaci od města Krnova na rok 2022 v rámci dotačního programu určeného pro seniorský sport v Krnově.